Bělorusko a tip na remízu

K situaci v Bělorusku nemám zprávy a poznatky navíc oproti médiím hlavního proudu. Za zaznamenání ale stojí, jak se i na tomto tématu štěpí a dělí už tak rozdělená společnost „Západu“ a také souvislosti, které hlavní proud médií neřeší.

Podle běloruské volební komise po několikáté v řadě v prezidentských volbách získal těsně přes 80 %. To vyvolalo velké emoce a protesty a tentokrát zřetelně u nemalé části Bělorusů a následovaly. Nemá smysl tu popisovat jinde lépe popsané detaily zatčených opozičních předáků a zbitých demonstrantů.

Zatčení „vagnerovců“ jako selhání

Každopádně jeden z významných politiků byl již dříve přinucen emigrovat do Ruska, dalšího vězněného podporovaného Západem zastoupila ve volbách manželka a byla aktuálně nucena odjet do Litvy. Odpovídá to Lukašenkovu lavírování mezi mezi Západem a Ruskem, které mu už asi dvacet let vlastně vycházelo. Západ i Rusko ochotně měnili své pozice, Západ jednou přidělil nálepku posledního Evropského diktátora, aby se pak v zájmu odporu proti Putinovi s diktátorem scházel a nálepku sejmul, Rusko zase dodávalo superlevný plyn a ropu, v čase Lukašenkova bratření zase cenu zvýšilo a tak podobně. Selhali vlastně všichni, včetně Lukašenka, který se sám vehnal do situace, kdy mu nikdo nevěří a dělá chyby. Odpovídá tomu i v médiích již neřešené zatčení asi 30 Rusů, původně coby soukromých žoldáků „Wagnerovy“ armády poslaných do Minsku svrhnout režim. Samy Lukašenkovy úřady se tím asi před dvěma týdny cítily potřebu pochlubit (Západu) ve smyslu příběhu „jak jsme se ubránili Rusku“. Absurdní bylo zdůvodnění, že byli podezřelí tím, že večer byli střízliví. Z ruské strany bylo poměrně rychle publikováno, že šlo o údajnou akci ukrajinské rozvědky se zjištěním osob, které objednávaly letenky a najímali pracovníky na „ostrahu objektů“. Před pár dny byly propuštěni souběžně s prvním telefonátem Lukašenka Putinovi o pomoc proti „západní agresi“. Lukašenko a jeho „silovici“ se v tom zjevně plácají a nevědí si rady.

Hráz proti globohomo

Lukašenkův tvrdý postoj proti opozici vyvolává vesměs odpor, ale v řadách nekonformních konzervativců ve světě i doma lze zaznamenat i nechuť k jeho kritice. Shrnu parafrází komentáře z jednoho zahraničního webu: „Každý, kdo nesedí globohomo aktivistům, by měl být chráněn“. Jiní zas vidí naději v tom, že protestující Bělorusové se nehalí do duhových vlajek, ale do běloruských symbolů. Klaus mladší popřál Bělorusům naopak svobodu a demokracii a „schytal“ také několik negativních komentářů k použití tak zprofanovaných frází. Elity mi již tyto fráze také stihly zkazit, podobně jako nedůvěru k účelově přidělovaným a odebíraným nálepkám diktátorů. Podle mě ovšem Lukašenko za dlouhou dobu prezidentování ničím nedokázal, že by byl principiálním konzervativcem. Dokázal jen, že učiní skoro cokoliv, aby se udržel u moci. Představa Lukašenka jako hráze proti globohomo elitám je dokladem jen toho, nakolik je leckdo z úpadku a zneužití západních hodnot zoufalý, případně zblblý. Dokážu si představit, že Lukašenko by bez obalu zavedl i povinnou globohomo výuku do škol, pokud by měl jistotu, že se tím on udrží u moci. A opozici by dál bez milosti potlačoval, demonstranty nechal bít a zatýkat, tentokrát možná k radosti Západu, ovšem takovou otočku už žádná ze stran asi nestihne. Lukašenko si obranu a důvěru podle mě prostě nezaslouží.

AB ve světové lize

Jak už bylo řečeno, Lukašenko se dostal do kouta, nikdo mu nevěří. A tím dostal i svůj stát do pozice snadno obětovatelného pěšáka ve hře světových politiků. A do jejich řad se trochu překvapivě zařadil i náš Andrej Babiš, nějakou shodou okolností těsně po návštěvě US ministra zahraničí Pompea. když vyzývá k zavádění sankcí proti běloruskému režimu. Vyzývá také k tomu, aby převrat v Bělorusku neproběhl podle čs. vzoru 1968, ale 1989. Asi nejlépe na to reagoval exprezident Václav Klaus, když v závěru svého vyjádření připomněl aktuálnější vzor z Ukrajiny, tedy varoval před vzorem EuroMaidan 2014. K tomu není moc, co dodávat, kdo chce a umí, domyslí potřebné, tohle Klaus st. umí. Dobře to vykresluje i rozdělení české veřejnosti. Pro někoho je citlivější padesát let stará okupace Varšavskou smlouvou a spojuje ji se současným Ruskem. Další vnímají jako nebezpečí aktuální politiku západních zemí.

Tip na remízu

Západní taktika je zatím jasná, využívá měkkou sílu lákavosti Západu pro průměrného Bělorusa. Ta motivace může fungovat podobně, jako pro nás v roce 1989 a pro Ukrajince v roce 2014. Jak dlouho to může fungovat, jak se Západ mění, jak pomohl nám a jak Ukrajincům, to si každý může také vyhodnotit sám. Zajímavější bude, jak se k věci postaví Rusko a Putin. Podpoří nějak Lukašenka? Rusko má velkou nevýhodu, přes zjevný úspěch při tahání své země z postkomunistického marasmu prostě pořád není tak „sexy“ jako Západ a to nejspíš ani v Bělorusku. Proč, to je na samostatnou studii. Stejně tak jako běloruská historie a otázka jeho svébytnosti ve vztahu k samotnému Rusku. V horizontu dní ovšem ani Putin asi nevysvětlí Bělorusům, že ve svobodných volbách mají volit proruské strany, protože jsou součástí bájného ruského světa. Silovou intervencí ve prospěch Lukašenka by ztratil Bělorusko dlouhodobě a Lukašenkovi stejně věřit nemůže, viz výše. Pustit Západ a jeho agentury do Běloruska ála euromajdan na Ukrajině je pro Rusko další drobná prohra. To je těžko řešitelné. Tipuji snahu o nějakou remízu, smírnější než na Ukrajině, protože v Bělorusku podle všeho není nešťastné rozdělení na rusofilní a rusofobní okresy.

Author: Jiří Hojer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *