Hnilička v tísni

Výběrová krvelačnost novinářské obce v koronavirové době graduje a obecně se mi nelíbí. Zároveň odhaluje lidské kvality a charaktery, k tomu je snad dobrá. Vezměme pár příkladů.

Spouští se registrace na očkování, není úplně jednoduchá, sítě jsou přehlceny desetitisícemi registračních SMS a ty chodí pomalu, následně nejsou kupodivu k dispozici tisíce operátorů poradenských telefonních linek, takže se lidé v den spuštění nemohou dovolat. Novináři hledají viníka s jasným dotazem, čí hlava padne. Premiér AB reaguje nesmyslně a slíbí naopak státní vyznámení pro zodpovědnou osobu. Na metál to teda opravdu nebylo, ale hon na viníka mi přišel také přestřelený.

Jindy jsou zase vakcíny přiděleny i Státnímu zdravotnímu ústavu, s ohledem na tlak na jejich co nejrychlejší využití píše premiér řediteli SMS, ať je hledí využít. Ten to provede, nějakou částí jsou patrně naočkování i zájemci mimo vymezené prioritní skupiny (zdravotničtí pracovníci a starší 80ti let), možná by se jinak „zkazila“ část již rozmrazených balení. Následuje mediální hon na viníky „předbíhání úředníků“. A premiér AB přiměje ředitel ústavu k rezignaci, místo aby nevděčně vysvětlil situaci a přiznal svou SMS.

A zatím poslední případ – odhalení strašlivé oslavy v Teplicích. Porušení předpisů určitě do očí bijící a škraloup a správní řízení by dotyčné minout nemělo. Stejně jako každého, kdo porušuje předpisy. Za připomenutí stojí, že jindy o otevřených hospodách majitelů zoufalých ze ztráty příjmu novináři referejí spíše neutrálně. Pocitově zároveň takovéhle papalášské oslavy rád nemám, takže obecně s odsouzeníhodným počinem. Mezi protřelými účastníky (expremiér Paroubek, policejní exprezident Husák, …), kteří vesměs tvrdí, že šlo o pracovní jednání. A nakonec opravdu, kolik dalších pracovních jednání s pohoštěním se v době koronavirových zákazů asi odehrálo? U nás v podniku tedy pokud vím žádné, ale nevěřím, že by to byl ojedinělý případ byť i jen v Teplicích.

Řešit se začala speciálně účast na zmíněné oslavě u poslance a šéfa Národní sportovní agentury Milana Hniličky. Ten účast a chybu uznal a rezignoval na poslanecký mandát. V čele sportovního podniku by ale chtěl zůstat. Mě byl dosud Hnilička sympatický a téměř bych si ho přiřadil k těm obětem příliš krvelačného honu novinářů na viníky chyb a nepěkného volání po „sekání“ hlav. Asi znerovnil zvláště fotbalové bafuňáře výsledkem nedávného průzkumu atraktivity sportů. I jako hrdý majitel divácké permanentky na fotbalové zápasy žižkovské Viktorky bych ale účelovost v této anketě neviděl. Ze schůzí šachového klubu zase vím, jak je financování „okrajového“ „sportu“ náročné a že „kopačky“ ignorují svět „bez kopaček“.

No ale pak přišel Milan Hnilička s báječným nápadem vykoupit se z prohřešku odpustem. Oznámil, že poskytl dal 50 tisíc Kč charitě. Ovšem žádné církevní charitě, nikoliv spolku pečujícímu třeba jmenovitě o nemocné osoby, případně na podporu péče nebo léčby respiratorních onemocnění, jako třeba důsledků COVID-19. Dar poskytl Člověku v tísni (dříve ČvT při ČT). Organizaci, která je vedle skutečné pomoci potřebným pro velkou část společnosti spojena i s politickou profilací, zejména agenurní činností zahraničí, případně podporou „migrantů“, tedy přistěhovalců z Afriky a Asie do Evropy. Logika „pomůžu spolku, aby se mohl lépe vyslovit proti současnkému čečenskému prezidentovi, nebo aby mohl lépe podpořit přistěhovalce do Evropy, tak mi odpusťte, že jsem nezodpovědně možná šířil v Čechii koronavirus“, podle mě nefunguje. Možná to byla logika „ČvT má mediální smetánka ráda, tak si za 50 tisíc korun koupím odpustek, aby mě podpořila“, zatím taky nefunguje. Je to hloupost, špatný úsudek, už druhý v řadě. Podobně jako premiér viz výše. Tím to Milan Hnilička prohrál i u mě. O AB ani nemluvím.

Author: Jiří Hojer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *