Libtardí idiotismus nebo národní hrdost

Tak jednoznačné přihlášení se k libtardismu jsem od Markéty Šichtařové nečekal. Je to sympatická ekonomka volnotržní školy, zároveň podle dříve publikovaných názorů konzervativní, euroskeptická a nesporně inteligentní žena. Doteď mi u ní chybělo jediné – rozumný návod, jak dostat české hospodářství z pozice kolonie (většinou zahraničních) korporací. V článku Národní hrdost, nebo idiotismus na svém blogu na idnes konečně vysvětluje, že se takového návodu od ní nedočkáme.

Proč libtardismus? Libtard je pojem pokud vím spíš z prostředí západoevropských a severoamerických kruhů, spojující nemožnost diskuse s dogmatickými liberály, kteří ovšem tamní „diskurs“ dnes fakticky ovládli. Stoupá počet vražd spáchaných vybranými skupinami, klesá akceschopnost armády, policie, vymahatelnost práva, průměrná mzda? Pokud se tak děje ve jménu liberalismu, rovnosti, boje proti „bílé nadřazenosti“, považuje to libtarda za problém řešitelný pouze dalšími hodinami povinných školení o liberálních hodnotách, případně kvótami pro menšiny, zrušení policie, apod. To je příklad ze západoevropského prostředí.

Markéta Šichtařová odmítá vidět problém v řízení trhu korporacemi, případně zásahy dalších států a národním cítění dalších národů. Řešením je pro ní volný trh zaručující podle ní kvalitu, kterou ona vyhledává. Ohled na kvalitu je asi jediné, v čem se s ní v téhle věci shoduji, viz článek „http://jirihojer.cz/zakon-o-potravinove-sobestacnosti-protipravni-ale-jsem-pro/„. Podporu kvality vidím také jako konstruktivní cestu k soběstačnosti oproti onomu zákonu, který podle mě bude zamítnut když ne Senátem, tak Evropskou komisí. Ale je skvělé, že novela schválená poslanci rozpoutala tuto debatu, proto bych byl pro.

Prostředí korporací stejně jako volný trh nesměřuje k zvyšování kvality pro spotřebitele, jediným cílem je zisk dosažený snižováním nákladů včetně mezd a na druhé straně co nejvyšší marže s co nejvyšším obratem. Při nízkých mzdách většiny obyvatel je pak výsledkem třeba zadání pro uzenáře, ať ani nedodávají párky s masem v ceně x Kč, protože s marží 50 % se jich prodá velmi málo. Uzenáři tedy nezbývá než dodat párky s trochou rozemletých kůží a spoustou solí, škrobu a vody, čímž může dodat párky bez masa v ceně 0,5x Kč, kterých se prodá hodně. Paní Šichtařová, já a několik dalších mlsounů si pak rádi koupíme sktuečné uzeniny s masem u drobných výrobců, v prodejně italských specialit, a podobně. Takové prodejny přitom kritizovaný zákon vůbec nereguluje. Spor se tedy vede o volnost podnikání oligarchických korporací. Prospěl mi osobně přinejmenším v pochopení, že v tomto sporu jsem na opačné straně barikády než Markéta Šichtařová.

Author: Jiří Hojer

1 thought on “Libtardí idiotismus nebo národní hrdost

  1. Maně vzpomínám na diskuse z prvé poloviny 90. let, kdy jsme se „přibližovali Evropě“ m. j. změnou právních předpisů. Což zahrnovalo i snížení normových požadavků na jakost potravin. Výsledek je právě zde popisovaný příklad s párky z kůže, soli, škorbu a vody, za to bez masa. A těch příkladů je hromada. Ovocné produkty, mléčné výrobky. Nedopoečené ne-pečivo (řečeno po klausovsku).
    Takže ano, i v tomto může „hospodářský nacionalismus“ pomoci. Přeci se nechceme nechat krmit náhražkami a odpadními produkty, nehodnými jména „potravina“? Paradoxní při tom je, že tyto tovary nejsou v maloobchodní ceně levnější. Proč? Právě kvůli maržím korporací…

Comments are closed.