Nebude práce, zvýšíme daně

V české politice se vedle koronaviru řeší také úvahy o zrušení tzv. superhrubé mzdy, respektive o sníže úrovně daní z příjmu. Argumenty, které k věci padají a vesměs schválení změn spíše torpédují nejčastěji s ohledem na rozpočet, považuji za účelově rozpočtářské až „kalouskovské“ (proškrtáním k prosperitě), postrádají národohospodářský rozměr a dlouhodobě jsou absurdní. S trochou nadsázky a smutné ironie zkrátka přístup překládám jako „Nebude práce, musíme zvýšit daně“.

Nebudu zdržovat detaily jednotlivých návrhů a jejich vývoje, popis třeba tady: https://www.irozhlas.cz/ekonomika/jan-hamacek-navrh-superhruba-mzda-snemovna_2010271413_ada . V krátkosti, všichni se sice shodují, že tzv. superhrubá mzda zavedená v čase „Topolánkovy vlády“ je nadbytečný daňový paskvil, pozůstatek neekonomických („pravicových“ rozpočtářských) snah bezhlavě škrtat výdaje a tak nějak skrytě zvyšovat daně z příjmu, v tomto případě u zaměstnanců. Chtěli ji zrušit už následující vlády, ale v termínu po svém funkčním období, což pak vlády Sobotky a Babiše zrušily a odkládaly až doteď. Argument proti je výpadek příjmů rozpočtu, který údajně straší i prezidenta Zemana, který si letos v létě u Babiše vymohl absurdní ústupek, že superhrubá mzda bude zrušena jen přechodně na dva roky. Za dočasné zachování superhrubé mzdy je i tzv. „demoblok“, viz třeba paní Pekarová v rozhovoru zde: https://program.rozhlas.cz/zaznamy#/plus/50/2020-10-27 , kromě výpadku příjmů přidávají i další protiargumenty – musí se jinde šetřit, nalézt jiné zdroje příjmu rozpočtu, atd. Nejlepší protiargument, který je k slyšení, zní „bylo by lepší zvýšit odečitatelné položky nebo nezdanitelný základ daně“, nejhorší argument zní „kvůli covidu nebude práce, když se sníží daně, poklesnou příjmy rozpočtu“. Zábavný je také argument, že 15 % zaměstnanců zrušení superhrubé mzdy vůbec nepomůže – no tak, jim je potřeba pomoci jinak a hlavně 85 procentům to tedy pomůže!

Chybí úvaha, že nižší daně logicky umožňují vyšší zaměstnanost, nižší objem „šedé ekonomiky“ a dokonce vyšší platy a naopak, že daňové odvody jsou demotivující – na straně podniků i zaměstnanců. Paradoxně něco podobného je slyšet spíše od odborářů tíhnoucích k levicovým postojům, pravicoví národohospodáři někam vymizeli a stali se z nich rozpočtáři, počítající Má dáti/Dal na nejbližší čtvrtletí. Jako by se nám hrozně líbilo v pozici kolonie s nízkými platy obyvatel, kdy pro udržení nějakého standardu fungování státu musíme obyvatele vysoce zdaňovat, pročež bohatší subjekty přesidlují do zahraničí případně daňových rájů, aby přiznávaly část zisků raději tam.

Taky by se dalo parafrázovat: Češi, tvrdě pracujte, jak jste zvyklí, něco Vám z platu po zaplacení daní přece zbyde, svět vás takhle potřebuje. Nejsme Švýcarsko ani Holandsko, tak nepočítejte s referendy nebo nízkými daněmi, na to nemáte dostatečnou úroveň, odvádělo by vás to od práce.

Podle mě je jistě pravda, že by se mělo šetřit – na správném místě – aktuálně třeba vláda rozhodla o daru do zahraniční na péči o přistěhovalce (byť před hranicemi EU), ale nesouhlasila s rozšířením ošetřovného pro rodiče dětí do 13 let v době koronavirových opatření. Šetřit se má v dobrých časech, v horších časech držet vyšší daně a škrtat podpory pro poctivé pracující obyvatele je národohospodářký zločin.

Pravicovou politiku si představuji asi takhle: „Máme vysokou daňovou zátěž, šikovné podnikatele a zaměstnance, snižme jim daně, ať se jim vyplácí více a lépe podnikat a pracovat doma s vyšší přidanou hodnotou a vyššími platy, tím se zvýší i daňové odvody.“ Jasně, peníze nerosou na stromech, jak říká paní Pekarová. Ale výpadek daní ve výši údajně asi 320 miliard Kč ročně zrušením superhrubé mzdy přece neznačí, že peníze zmizí, ty zůstanou zaměstnancům. V současnosti ten objem peněz vesměs neutratí v zahraničí na dovolených, ale doma podle svých úvah a potřeb a z útrat budou mj. odvedeny další daně. Takže nejde o čistý výpadek, navíc takhle se motivuje k vyšší práci, produktivitě, tedy vyšším mzdám a vyšším odvodům dlouhodobě. Zatím to ale vypadá v debatě politických špiček na tradiční bramboračku, kde převažuje kalkul pro nejbližší rozpočet. Cesta z postavení kolonie bude ještě dlouhá.

Author: Jiří Hojer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *