Hilsneriáda v obecném povědomí Čechů žije jako příklad vypjatého českého antisemitismu vedoucího k obvinění a odsouzení Leopolda Hilsnera za domnělou židovskou rituální vraždu Anežky Hrůzové a většina Čechů si ze školního dějepisu vybaví Masarykovu roli kladného hrdiny v případu. Role pozdějšího prezidenta T. G. Masaryka je oceňována za odvahu jít proti většinovému veřejnému mínění, politikům i novinářům a poukázat na neexistující jasné a přímé důkazy a Hilsnera se zastat. Dnešní česká veřejná debata hysterickým antisemitismem opravdu netrpí, hysterií v jiných smyslech ovšem ano. Nedávná otrava ruského opozičního aktivisty Alexeje Navalného je vhodným příkladem pro srovnání, jestli 130 let od hilsneriády žijeme v racionálnější době.
Přiznávám, že oproti názvu článku tady nechci jít do detailů případu vraždy v Polné. Oproti českému průměru mám asi k věci načtenu jednu knihu (Vražda v Polné od Bohumila Černého) a několik studií a článků v časopisech (tuším v titulech „Přísně tajné“ a „Dějiny a současnost“). K odkazu výše na wikipedii bych uvedl jen dvě poznámky: svědectví proti Leopoldu Hilsnerovi existovala, pokud vím i od jeho bratra, který byl však označován za slabomyslného. Možná více si přitížil obviněný sám svým lhaním a dnes by se řeklo „rozpory ve výpovědi“ včetně neschopnosti vysvětlit, jak se na jeho oděv dostala lidská krev. Viz také heslo na wikipedii. Oproti obecnému povědomí podle mě nelze Hilsnera pokládat za průkazně nevinného, nedostatek přímých důkazů pro trest smrti (císařskou milostí neprovedený) je ovšem zřejmý.
Mimochodem, neodpustím si zajímavou odbočku v podobě posledního citátu z wikipedie: „T. G. Masaryk v Čapkově knize rozhovorů Hovory s T. G. Masarykem ve vydání z roku 1937 (v novějším vydání tato pasáž chybí) říká: „Zajel jsem i do Polné, abych prohlédl místo zločinu a jeho okolí. Pak řekli, že jsem za to placen od Židů. Vídeňští antisemité poštvali český nacionální a klerikální tisk, začali tlouci do mne – nu, musel jsem se bránit.“ Později vzpomínal: „Světový tisk je zčásti řízen nebo financován od Židů, znali mě z Hilsnerovy aféry a teď se odvděčili tím, že psali o naší věci sympathicky nebo aspoň slušně. Politicky nám to hodně pomohlo.“ Spor o to, zda má větší zásluhy za znovudobytí české samostatnosti domácí či zahraniční odboj nebo čs. legionáři hýbal první republikou, zásluhy TGM dnes popírat či ponižovat netřeba, spojení s jeho charakterní úlohou v hilsneriádě je ovšem hodně zajímavé, poučné a možná nedoceněné. Přinejmenším potvrzuje úsloví všechno souvisí se vším.
Mohu tak přejít volně k dnešku a k otravě Navalného. Výchozí situace se od hilsneriády liší docela zásadně. Namísto stop krve na oděvu tu máme tvrzení německých lékařů, že zjistili vstup jedu typu novičok do pacientova organismu pokožkou. Padla tak hypotéza otravy z čaje vypitého na letišti. Navalnyj zkolaboval na vnitrostátní ruské letecké lince, po nouzovém přistání v Omsku a převozu do tamní nemocnice nikdo další postižen nebyl. Ruská strana vlastně učinila všechno dobře, umožnila i následný převoz do nemocnice dle přání Navalného partnerky. Kdyby bylo cílem zavraždění Navalného, málokdo pochybuje, že by se to Rusům nepodařilo dotáhnout do konce. Přesto je Rusko obviňováno, německá kancléřka požaduje vysvětlení. Namísto zmatečných výpovědí obžalovaného tu máme zmatky na straně žaloby.
Dostávám se ke společnému bodu s výše popsaným případem a tím je zcela zbytečná a zřetelně iracionální hysterie. Určitě se v historii konaly odporné rituální vraždy a určitě státní služby vraždily a bohužel i vraždí své odpůrce. Například lidské oběti při aztéckých náboženských obřadech jsou doložené, z dnešního pohledu zcela šílené, jakkoliv se dnes veřejně hovoří jen o brutalitě španělských consquistadorů, kteří aztéckou „civilizaci“ vyvrátili. Vražda cepínem do hlavy Lva Trockého Mexiku z rukou španělského agenta bolševické NKVD jako konečné řešení vnitrobolševických sporů se Stalinem je ikonickým příkladem vraždy tajných služeb. Byla by pitomost vidět v každém indiánském duchovním potenciálního účastníka rituální vraždy. Podobně nedává smysl za každou nejasnou vraždou vidět tajné služby, případně Rusy, protože to už udělali Trockému (mimochodem vrahové Stalin, Trockij ani jeho vrah agent vlastně nebyli etničtí Rusové). Je ovšem důležité vědět, že lidé a jejich společnosti jsou takových činů schopni.
Možná Navalného otrávili Rusové, to nelze vyloučit. Možná z politických, možná z komerčních důvodů – populární je údajně hlavně jako videoblogger – odhalovač korupce. Možná otráven vládní strukturou, možná mafií, možná kombinací obého. Můžeme použít metodu „Qui bono“ a spekulovat, čemu ta podivná otrava prospěla. Zrušení plynovodu do Německa by ukazovalo někam na Západ. Ruský korupčník v ohrožení směrem k mafii, tam by ale metoda byla asi jiná a účinnější. Putinův mistrovský šachový tah v komunikaci s Merkelovou nebo nějaké dvojité agenstvé Navalného jsou už dost fantastické scénáře. Můžeme použít Occamovu břitvu a mířit prst na Rusko, protože se to stalo tam, ale jsme zatím na tenčím ledě než Hilsnerovi soudci. Spekulace jsou zajímavé, povolené a důležité. Někdo by ale měl hysterii racionálně uklidňovat. Masarykovi se to kdysi vyplatilo, byť po několika desetiletích. Vidíte kolem někoho takového?
Nejnovější komentáře