Václav Klaus mladší (VKml) dnes oznámil, že skončí s politikou a rezignuje na předsedání Hnutí Trikolóra, které před dvěma lety založil. To si zaslouží komentář méně ironický, než titulek výše.
Nejspíš to tak nemají všichni, ale VKml mě oslovil svými názory, nikoliv osobností. Každopádně Trikolóra se brzy stala významným politickým subjektem z hlediska počtu členů a příznivců. Myslím, že se to podařilo díky názorům VKml, osobnosti možná už spíš navzdory. Potenciál mohl být využit lépe, ale přišly nesystémové změny přístupu k organizaci, vnitrostranická demokracie ustupovala. Zpočátku bylo vyhlášeno až dvouleté čekací období pro příznivce, asi aby nedocházelo k řízené infiltraci, to následně zrušeno. Velmi kritické názory na EU v jedné chvíli potlačeny a spuštěna kritika požadavku na referendum o vystoupení z EU (od konkurenční SPD), po čase přetaveno na požadavek referenda o setrvání v EU při každých parlamentních volbách. „Moderace ústředím“, tedy omezená demokracie při volbách do krajských organizací, někde přímo jejich rozpuštění, někde „jen“ hrozby rozpuštěním. Mnoho dalších kroků bez debaty uvnitř hnutí. Po dvou letech fungování Trikolóry se tak objevila i výzva k odstoupení předsedy od bývalé tiskové mluvčí, nespokojena byla část členů více i méně proevrounijní, část členů očekávajících standardní vnitrostranickou demokracii a soutěž. Funkce obsazeny méně kritickými členy. A pak dnes přišla rezignace. Styl skvěle dokládá způsob oznámení rezignace: „Přišel a řekl: Podívejte se na Facebook„.
Přes veškerou kritičnost předchozích odstavců se mi představa konce VKml v politice nevyhovuje. Nebýt jeho osobnosti, neodešel by z evrosvazové, nyní středové ODS a Trikolóra by nevznikla. Alternativa (SPD) podle všeho vnitřní demokracii nepěstuje o nic lépe. Pochopitelně také nevím, jaké tlaky a motivy VKml vedly k rozhodnutí rezignovat. Třeba je za tím velký tajný plán. Třeba velké peníze na kampaň, jejichž příslib určoval některé politické kroky a teď vyvanul. Třeba nejistota překročení pěti procent pro vstup do Sněmovny. Scénářů je mnoho a skutečnost třeba odhalí až vzdálená budoucnost.
A navzdory předchozím odstavcům vlastně hodnotím dnešní rozhodnutí jako dost možná moudré. Snad i přínosné. Mohlo by vést ke katarzi na scéně mimo postmoderní globohomo dogmata. Jak napsal kamarád Mirek Červenka – „Už nikdy nechci být ve straně neomylného vůdce“. Nejde jen o to, že víc hlav víc ví. Konstruktivní skupina názorově sladěných lidí je také odolnější (proti chybám), houževnatější (vůči protivníkům). A také je dobré si připomínat, že politika je běh na dlouhou trať. Myslím, že někde na té trati ještě Václava Klause potkáme.
Nejnovější komentáře