Vohnouti klekli ve Skotsku 0-1

O pokleknutí českých fotbalových reprezentantů na znamení podpory hnutí BLM , tedy „Záleží na černošských životech“ při středečním zápasu ve Skotsku již bylo sepsáno nemálo názorů a komentářů. Přidám jen pohled, který pokud vím dosud publikován nebyl.

Přihrávky

Televizní přenos jsem spustil až dlouho po úvodním hvizdu, kdy došlo k onomu pokleknutí. Samotný zápas odborníci vesměs komentovali jako smolný, ovlivněný z různých důvodů chybějícími útočníky, dobrou obranou Skotů, atd. Mě tedy navíc zarazilo množství špatných přihrávek i v situacích dostatečného času na správné provedení. Když už se povedlo Čechům založit dynamický útok po zemi, jedna z přihrávek většinou směřovala místo do běhu spoluhráče, někdy dokonce za něj. Každé takové zdržení značí nejen ztrátu sil, ale hlavně momentu překvapení a útok „do plných“ do zformované obrany. Takové přihrávky mě otráví i na druholigových zápasech žižkovské Viktorky. Repre zápasy se odehrávají v zásadně větší rychlosti, ale zajímavé pro mě jsou právě tím, že reprezentanti v menším čase a pod větším tlakem dokáží čutat přesněji, než bych kdy dokázal já. Ve Skotsku to tak nebylo.

Kleknutí

A to pokleknutí – vznikla k tomu větší bouře nejdříve na blogech, alternativněšjích webech a společenských sítích ála xichtokniha (v hospodě se teď moc nepotkáváme… XK na FB snad překládat netřeba), díky níž nakonec i v médiích hlavní stoky (mainstream, kdybyste něvěděli) zaznělo vyjádření fotbalové asociace. O společné pokleknutí prý skotská strana žádala již při zápase v Ostravě, kdy byla odmítnuta, teď však hostitelům vyhověli. Takže veškerá spontaneita podpory BLM od fotbalistů vychází z dohody bafuňářů. Odsudky čutálistů za podporu rabování a žhářů, případně rasistů, které v českém internetu převládly, jsou tím umenšeny jen trochu. Byli označováni i za zrádce, pro spoustu fanoušků „skončili“, atp. Zajímavé bylo srovnání s tresty od fotbalových výborů za politická hesla, když šlo o „vlčí máky“ v klopách trenérů na lavičce – v Británii symbol uznání pro padlé vojáky. Připomeňme také starší kauzu, kdy problémem byl vtipný transparent českých fanoušků ve Vídni připomínající fungující Temelín.

Vohnoutství

Mé hodnocení – kleknutí je typické vohnoutství. Přední vohnouti jsou bafuňáři fotbalové asociace, kteří takovou dohodu vůbec učiní a vydají pokyn kopačkám kleknout. Čutálisti jsou zvyklí za pěknou odměnu poslouchat, jinak jim to bafuňáři dají „sežrat“. To ale neznamená, že musí poslechnout každý nesmysl, že se nemůže najít nějaký „disident“ neboli rebel. Časté husté tetování v mých časech sklony k rebelství značilo, teď se asi stalo symbolem konformismu a … vohnoutství. K BLM jen krátce – vychází z duchu doby, zeitgeistu. A duchem doby na Západě je protibělošská politika. A nenávist k vlastnímu (evropskému) národu. Mezi skotskými reprezentanty byl i běloch podle komentujícího Jaromíra Bosáka s několika odsezenými měsíci v base za těžké ublížení na zdraví, respektive s vícero kriminálními delikty násilné povahy. Bafuňářům nevadí, že v národní reprezentaci nastoupí chlapík, který neváhá baseballkou přizabít chlápka (prý v důsledku hádky mezi svatebčany … snad by vadilo jen kdyby postižený měl výběrovou barvu pleti). Hlavně když poklekne. A horkokrevný čutálista poklekne. Příznačné pro vztah k značce BLM – neřeší se souvislosti, statistiky kriminality a obětí mezi dalšími rasami a policisty. V USA teď už prý ochranky v obchodech většinou krádeže v obchodech u zákazníků vybraných odstínů pleti neřeší. Někde raději obchody ruší a aktivisté mají další podklad pro studie o systémovém rasismu – vyloučené lokality a horší dostupnost infrastruktury mají rasistický vzorec.

Vohnouti v poutech

Zajímavou dohru to vše mělo dva dny po onom západe (včera), kdy policie provedla šťáru v sídle fotbalové asociace, zatkla 19 činovníků – bafuňářů a provedla u nich domovní prohlídky v souvislosti s podezřením z ovlivňování soutěží. Z nekalých praktiky je už dlouho obviňován jistý Roman Berbr, fakticky zosobnění představ řadového fanouška o prohnilosti, který si přesto drží dlouhé roky pozici šedé eminence českého fotbalu. Nemůžu k tomu nic předjímat, ale neodpustím si poznačit – v takovém prostředí mravní úsudek k požadavku na kleknutí se čekat nejspíš nedá.

Vohnoutstvím k Slavoji Praha Údržba

Na ostrovech je to prý zvykem, psali naši bafuňáři, tak jsme taky poklekli. Nakonec i výsledkově. Otázkou je, jestli mohla být nějaká vazba mezi tím kleknutím symbolickým, zkaženými přihrávkami viz výše a prohrou v zápase. Mě by tedy pokyn k pokleknutí koncentraci na fotbal rozhodil. Netuším, jak u fotbalistů v hloupých žlutých dresech odpovídajících vohnoutskému duchu doby. Tahle vnucená symbolika a politická propaganda hlavně otravuje a kazí normálním lidem radost, v tomhle případě ze sportu. Je faktem, že v padesátých lidech se chodilo i na zápasy klubů přejmenovaných podle přání komunistických fanatiků. Namísto Sokolů se rojily Rudé Hvězdy (vojenské kluby), namísto Viktorky Žižkov třeba „Slavoj Praha Údržba“, atp. Hlavně, když se kope, popřípadě dnes hlavně, když se vydělává. Ostatně na Západě už se kluby také přejmenovávají, prý třeba i název Red Sox uráží původní Američany, kterým se nesmí říkat Indiáni. To pojmenování byla totiž známá chyba Kryštofa Kolumba, který objevil Ameriku a jehož sochy jsou strhávány, i když zrovna on bránil Indiány před zotročováním. Vlastně je chtěl hlavně pokřtít, mj. aby se vzájemně nemučili a nejedli, ale to se nepočítá a nikoho to nezajímá. U nás se fotbalové kluby po pár letech komunistického běsnění vrátili k tradičním názvům. V těch pár letech ale komunisti způsobili hodně vážnějších utrpení. Jak to dopadne na Západě si hádat netroufám, ale děsí mě to. Na fotbal zahájený poklekem pro BLM si pvšem proto opravdu vstupenku kupovat nebudu a nebudu si kazit náladu ani jeho sledováním v televizi. Myslím, že to celé vohnoutství nějak nemáme zapotřebí. Vlastně bych ani neměl zapotřebí chodit fandit Slavoji Praha Údržba, dokud by se nepřejmenoval.

Author: Jiří Hojer