Zdeněk Štěpánek

Z elektronické korespondence

Z roku 1938:

Z roku 1942:

Zdeněk Štěpánek (1896 Tvoršovice u Benešova-1968 Praha)-

Otec herců Jany Štěpánkové (vnučka básníka Vítězslava Hálka), Martina a Petra Štěpánkových a divadelní režisérky Kristiny Taberyové (její syn, tj. vnuk Zdeňka Štěpánka, Erik Tabery = šéfredaktor časopisu Respekt). 

Na východní frontě  upadl do ruského zajetí, nakonec přešel kčeskoslovenským legiím v Rusku

28. června 1945, začala disciplinární komise prověřovat Zdeňka Štěpánka kvůli jeho činnosti za protektorátu. Byl obviněn z toho, že:

  1. 18. června 1942 četl na manifestační schůzi Národní rady české rezoluci, v níž byl schválen nacistický okupační režim a tupen prezident Edvard Beneš
  2. 10. března 1943 promluvil v Rudolfinu na večírku pořádaném K. H. Frankem, kde Frankovi poděkoval za přijetí.
  3. Při návštěvě Josepha Goebelse v Praze ho uvítal ve filmových ateliérech na Barrandově.
  4. Stýkal se s představiteli okupačního režimu.
  5. Účinkoval na dobročinných představeních ve prospěch Německého červeného kříže.
  6. Po premiéře Gygova prstenu obdržel od K. H. Franka koš s květinami a alkoholem.

Disciplinární komise vyloučila Zdeňka Štěpánka z jakéhokoliv vystupování na všech koncertních a divadelních scénách Československé republiky a předala ho lidovému soudu.Zdeněk Štěpánek měl během války mezi veřejností mimořádnou autoritu a právě toho se snažili nacisté využít.Většiny údajných „zločinů“ se tak dopustil pod silným tlakem ze strany okupační moci. V poválečné atmosféře bylo jeho úsilí o obhajobu marné. Na rozdíl od dalších umělců se mu podařilo dosáhnout očištění již po dvou letech.Následně se zapojil on i jeho děti do budovatelské kinematografie komunistického režimu.

Dlouhou dobu působil u svobodných zednářů.

Zemřel na infarkt 21. června 1968, přesně dva měsíce předokupací Československa, v malostranském hostinci U tří pštrosů, kam zašel po představení v Redutě, kde vystupoval s přednesem veršů ze Starého zákona.

Pozn. JH: Smyslem tohoto příspěvku není ani tolik poukázat na morálně-volní vlastnosti Zdeňka Štěpánka. Bez znalostí tlaků, kterým byly historické osobnosti vystaveny, bych doporučoval větší smířlivost (než jsme často ve veřejném prostoru svědky). Je to spíš doklad hrůzné režimní propagandy, které jinak vážené osobnosti často sloužily a slouží. A doklad starého rčení „Nevěř novinám ani plakátům!“

Author: Jiří Hojer