Zlaté rezervy

Guvernér ČNB Jiří Rusnok vysvětloval v článku zde, proč ČNB nehodlá zvyšovat zásoby zlata. Článek spíš doporučuji, s většinou argumentů zpochybňujích úlohu zlata souhlasím. Jeden mě ale nadzvedl.

Zlato opravdu je samo o sobě neproduktivní, nenese žádný úrok, nejsme velkým těžařem zlata a nehrajeme geopolitickou světovou ligu, abychom soutěžili s mocnostmi ve zlatých zásobách. Zlata se nenajíte, zlato se nerozmnožuje. To ovšem dluhopisy a virtuální devizy dnes v podobě nul a jedniček na bankovních serverech taky nezaručí. Případný je odkaz na příklad Venezuely, které Británie odmítla vydat zlato uložené v Londýně se zdůvodněním, že její vládu přestala uznávat (takový ten případ Západem prosazovaného elegána Guaidóa vs. Maduro). Jestli ČNB nově nakupované zlato ukládá v Praze, je to chvályhodné. Vzpomeňme ale také na druhou světovou válku, kdy Benešova vláda financovala činnost naší armády právě z čs. zlatých rezerv (ano, i výstroj a výzbroj užívanou čs. letci v bitvě o Británii jsme si platili, jestli si někdo myslel opak), které Hitler neschvátil. Investice do státních dluhopisů by tehdy asi moc nepomohla. Takže tady částečný nesouhlas, zlato má podle mě větší místo v rezervách národních banky, než připouští Rusnok.

Úplně strašidelně na mě z Rusnokových tvrzení působí vlastně jen jedno a tím je obhajoba prodeje zbytku čs. zlatého pokladu v 90. letech:

„otázka: Jaký tedy byl hlavní důvod, že ČNB koncem 90. let prodala přes 50 tun zlata?

odpověď: ČNB zlato prodávala v době, kdy prodávali všichni a kdy samozřejmě ČNB neměla zdaleka takové devizové rezervy, jaké máme my dnes, a kdy svým způsobem hledala nějakou cestu, jak svoje devizové rezervy navýšit v nějaké likvidní formě, protože měna byla velmi volatilní.

Není to ohromná hloupost prodávat v době, kdy prodávají všichni? Nebo je to způsob, jak sdělit, že tehdejší guvernér ČNB provedl ohromnou pitomost, ale mezi bankéři se to říká takto nepřímo? Každopádně ten prodej mě dráždil už před tím čtvrtstoletím. Vzpomínám, že Tošovský se tehdy chlubil, jak za naše zlato nakoupil „eurobondy“, tedy dluhopisy států tehdy čerstvě založeného EURa, měnové „eurozóny“. Podle všeho v tom objemu byl fyzicky i zbytek „zlatého pokladu“, na který se naši předkové skládali – darovali své zlato – v zájmu obnové samostatnosti, státnosti. Směnit takovou věc za eurobondy byl mravní zločin! Neříkám, že těch 50 tun zlata by nám během čtvrstoletí nějak pomohlo, zvýšilo naší životní úroveň. Ale jak nám ji zvedly ty eurobondy? Zkazilo by se zlato nějak? Jestli transakce něčemu pomohla, tak možná státům platícím EURem, které ty dluhopisy prodaly a EURo tehdy potřebovalo nějak podpořit.

Bylo by možno navázat otázkou, zda úkolem národní banky nemá být podpora národního hospodářství a jestli je opravdu vhodné v rámci boje proti tištění peněz omezovat její nákup dluhopisů od vlastní vlády (když od cizích vlády dluhopisy nakupuje a koruny tak tiskne s předpokládaným ziskem třetích osob). Případně to zkusím pojmout ve zvláštním odbornějším textu. Teď a pro začátek mi stačí vyslat prosbu: Neurážejte inteligenci Čechů obhajobou nevýhodného prodeje tím, že přece „prodávali všichni“.

Author: Jiří Hojer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *