Výhled na (ne)dostatek obilí a souvislosti včetně analogie se situací bulharů několik týdnů bez pečiva v devadesátých letech jsem popsal před asi dvěma týdny zde. Předpoklady se zatím naplňují a aniž bych chtěl vyvolávat hysterii, právě proto to nevypadá dobře. Má to ale i geopolitický přesah, kde to zase nevypadá dobře se Západem, zato s obilím si trh nejspíš opravdu poradí. Takže nabízím pokračování a prognózu vývoje.
Začnu doplněním několika východisek:
- Dovážející země mohou podle prognóz postrádat 100 milionů tun obilí. Z toho asi čtvrtina pochází z Ukrajiny, zbytek z Ruska, odkud by se obilí nemělo dovážet v rámci sankcí za invazi na Ukrajinu.
- Po předchozích sankcích za podporu proruských separatistů v roce 2014 se Rusko stalo jedním z největších vývozců obilí, ačkoliv jimi mělo být „vyhladověno“.
- Zemědělcům hlavně v EU budou chybět nebo zásadně zdraží hnojiva, závislá také na dovozu surovin právě z Ruska a Ukrajiny.
- Západ se s oblibou „střílí do nohy“ i bez ohledu na protiruské sankce. Obecně jde o „Zelený úděl“ zdražující zbytečně energie a tím veškerou výrobní činnost, kde (oprávněně) viníme pokrokářský fanatismus západnějších států.
- Naši politici dokáží Západ i předběhnout. S podporou veřejnosti například čeští politici zakázali klecový chov nosnic. Neměl jsem nic proti značení technologie chovu na vejcích, podle níž si každý mohl vybrat, zda si připlatí za vejce od slepic, které považoval za spokojenější. Vynucený přechod na „obohacené klece“ s minimálním prostorem pro zvíře také dával smysl, jakkoliv bych spíše byl pro „dožití původních technologií“ prostě kvůli ekonomice a ceně potravin. Nechci zabíhat do detailů lepší hygieny v klecích a měření úrovně pohody v jednotlivých technologiích. Každopádně vejce z volného chovu stojí víc mj. proto, že slepice tam sezobe víc obilí na jedno vejce. Mj. proto, že se víc hýbe (a také je výraznější soupeření v hejnu, dělají si tzv. „klovací pořádek“). Takže vejce máme dražší a (protože) jejich cena zahrnuje více spotřebovaného obilí a také nafty a hnojiv a mají tedy vyšší uhlíkovou stopu než před několika lety.
- Zpět k velké politice – většina afrických a asijských zemí ostré protiruské sankce nepřijala, ačkoliv se o tom u nás moc nemluví. Hrozba hladem by asi vedla k tomu, že si těch 75 milionů tun ruského obilí cestu na světový trh najde. Může nastat potíž s platbami – proběhlo částeční odpojení Ruska od systému SWIFT umožńujícího mezinárodní platby a k čemu by Rusům byly eura a dolary, za které si kvůli sankcím nic nekoupí a možná ani technicky nebude moci splácet státní dluh (kvůli tomu odpojení od SWIFTu)? Podobně jako u nafty a plynu ovšem Rusko může požadovat platby v rublech, zlatu, nebo v nové měně ohlášené spolu s čínou, viz například článek zde.
- Každý z výše uvedených bodů je na samostatnou studii, ale ze všech plyne, že Západ z velké části nemá situaci pod kontrolou tak, jako v minulých desetiletích a tak, jak by si obyvatelé západních zemí nejspíš přáli. Z velké části proto, že se nechali ovládnout pokrokářskou politikou odtrženou od reality.
Vláda zatím potvrzuje, že věc řešit nechce. Potravin prý bude dost a budou k dispozici mimořádné dotace. Ze zkušenosti si dokážu představit debatu na Ministerstvu zemědělství – nejspíš se zpracuje na příslušném „komoditním útvaru“ informace pro pana ministra potvrzující hrozbu přinejmenším vyšších cen. Možná někdo realisticky uvede i varování před vývozem kritického množství obilovin. Následně je věc připomínkována útvary právními a pro EU, apod. a výsledkem je, že obchod omezovat nelze, je možné jedině poskytovat případně mimořádné dotace pro pekaře, mlynáře a pěstitele obilí.
Musím uznat, že v současnosti by nebylo taktické přijít s vyhlášením striktního omezení vývozu obilí. Na vládu by se jistě hned sesypali eurokomisaři, zastánci volného trhu a věrozvěsti EU. Chybí mi ale nějaké uklidnění, že je věc řešena, že bude tvrdě požadováno řešení po Evropské komisi a chystají se vlastní nástroje pro zajištění potravinové bezpečnosti v případě, že komise s řešením nepřijde. Něco navíc k předpokladu, že při nedostatku mouky dostanou pekaři finanční kompenzace a zemědělci dotaci, aby příští rok zkusili zasít ještě víc pšenice (což systémově moc nejde a při neomezeném obchodu nic moc neřeší).
Mimochodem, při hledání podkladů pro text na webu MZe jsem alespoň narazil na sympatický (externí) odkaz na „Potraviny z domoviny„. A vidíte tu symboliku?
No, znak Z je prý trestný jen v určitém kontextu, jen může být těžké odhadnout, kdy se Policie bude domnívat, že je na úrovni svastiky. Tak snad Potraviny z domoviny projdou… a nedojdou.
A moje prognóza? Nejpravděpodobnější je, že mouka a pečivo k dispozici bude ale jako vše zásadně zdraží. A na vině budou z velké části naše vlastní volby a chyby.
Nejnovější komentáře