Soubory v Bruselu a Londýně dělaly z odchodu Velké Británie z Evropské Unie drama i v posledním dějství. Strašení a drama přineslo také hodně pochybných tvrzení, zajimavé propagandy a neodpískaných faulů, které stojí za připomenutí. Nakonec se podle všeho vláda jejího Veličenstva a Komise z Brusele dohodly na uspořádání obchodních vztahů po konci roku 2020. A tzv. Brexit bude měkký, a nikoliv tvrdý, nedá se čekat, že by dohoda nebyla schválena a britské loďstvo odstřelilo francouzské rybáře u svého pobřeží. Tvrdým Brexitem se z taktických důvodů hodně strašilo, novináře to bavilo, protože také potřebují napětí, takže se téma probíralo hodně zeširoka.
Dovozní cla nejsou povinnost
Strašení zvýšením cen a dopady na obchod při tvrdém Brexitu bylo v médiích asi nejčastější. Počítalo s automatickým zavedením dovozních cel na úroveň podle Světové obchodní organizace (WTO). Dohody WTO ale stanoví maximální cla mezi členskými státy. Žádný stát podle nich nebude trestán za jednostranné snížení dovozního cla třeba až na nulu. Do vstupu do EU jsme tak měli dovozní cla na rýži nulová, fakticky až vstupem do EU se zavedla (rýže se pěstuje v Itálii) a fakticky se tak nepatrně promítla do cen rýže. Takže dovozní cla do úrovně WTO mohla být zavedena, ale i kdyby se obě strany před letošními Vánoci nedohodly, dala se čekat dobrá vůle a přinejmenším rychlá dohoda o nezavedení dovozních cel hned od ledna. Čekal bych jejich zavádění spíš při dalším protahování jednání a rozpoutání vzájemné obchodní války, což nebylo moc pravděpodobné.
Z podobného soudku je strašení omezením obchodu kvůli povinnosti nově provádět celní řízení při vzájemném obchodu. Shrnutí uvedeno například zde: https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/dohoda-o-brexitu-je-dobrou-zpravou-pro-ceskou-ekonomiku-40346162 . Každé papírování navíc je určitě zdržující a otravné, ovšem jak je i uvedeno i v odkazu, expertem na zavádění přebujelé administrativy je spíše bruselská centrála. Celní řízení pro obchod mimo EU jsou obchodníci a spediční firmy zvyklí zvládat a zvládali i před vstupem do EU. Větší administrativní nárok při celním řízení je podle mých zkušeností ovšem na vývozcích, nikoliv na dovozcích, jak se často uvádí. Nemyslím si tedy, že například manažeři často zmíňované automobilky Škoda jako podstatného vývozce měli důvod mít špatné spaní z toho, jak se vypořádat s provedením celního řízení pro Británii od ledna příštího roku, jednoduše asi jen kalkulují s menším objemem práce navíc pro oddělení zabývající se vývozy mimo EU.
Pochvala za hrdinnou obhajobu francouzských rybářů
Problém rybolovu v celém jednání mě nakonec přiměl sepsat tuhle připomínku brexitových faulů. Komentáře před Vánoci mj. obsahovaly pochvalu pro českou vládu, že stála za francouzskými rybáři. V duchu „… je málo chvil, kdy se nemusíme za naší vládu stydět, ale tentokrát činila dobře, že po Milanu Chovancovi už nikoho nenapadlo opustit francouzské rybáře a jejich zájmu lovit ryby i ve vodách okolo Británie, tak jako dosud“. Nechci se pouštět do rozboru mezinárodního námořního a rybářského práva, jakkoliv to vypadá zajímavě. Viz například použité odkazy i na historické smlouvy a staletou výsadou pro vlámské (tedy nikoliv všechny evrounijní) rybáře od krále Karla II z roku 1666. Rozsáhlejší rozbor je například zde: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/brexit-evropska-unie-velka-britanie-rybolov-dohody_2012191547_vtk . Zajímavější je poloha, že jednání se fakticky zaseklo na zájmu francouzských rybářů a naše vláda dostala pochvalu za to, že je podpořila. Nebyly vidět žádné palcové titulky „Evropské hospodářství je rukojmím francouzských rybářů“. To je vlastně pěkné. Jsem si ale docela jist, že většina těch samých novinářů v situaci, kdyby se jednalo o poboně marginální nebo i významnější sektor ekonomiky, jako je francouzský rybolov, by vlastní vládu peskovala za nedostatek disciplíny a pochopení pro zájmy celé EU.
Napadá mě příměr ke zkušenosti se známým italským fotbalovým rozhodčím PierLuigim Collinou. Dvakrát sejmul českou reprezentaci sporným až spíše poškozujícím výrokem v důležitých zápasech. A z našich médií se přesto vesměs linulo hodnocení Colliny jako zkušeného a uznávaného rozhodčího, kterého prostě musíme respektovat. Jistě, morálně by se česká malost projevila hysterickými výlevy směrem ke Collinovi. Politicky je ovšem takový postoj jasným znakem, že si na nás mohou podobné persony smlsnout i v budoucnosti a my budeme morálně na výši a poškození stoicky přijmeme.
Nevolám po hysterii a podtržení stoličky francouzským rybářům v jednání s Brity, ani po plivání po Collinovi. Správná by byla racionální cesta. Připomenout Collinovi, že nás poškodil ve fotbale. A někdy v budoucnu si prosadit své zájmy s připomenutím, že jsme také podrželi francouzské rybáře. Toho se od politiků nedočkáme, pokud budou muset počítat s pištěním novinářské obce, že české zájmy neexistují a jejich prosazování je projevem malosti. Tak si to zapamatujme.
EUxit
Takže poučení a závěr? Brexit technicky není takový průšvih, jak byl a je popisován. Můžeme si vzít poučení z Francie při prosazování zájmů tamních rybářů. Může to být důležité i při debatách o českém setrvávání v Unii.
Nejnovější komentáře