Američany doháníme, nebo jsme je už předběhli?

Petr Hampl v závěru výštižného textu na Protiproudu https://www.protiproud.cz/politika/5264-dobre-placene-ovce-proc-vyssi-vrsty-znici-samy-sebe-socialni-model-vitez-bere-vse-u-vesla-je-generace-nepoucitelnych-misto-odporu-jen-soukroma-beznadej-u-nas-vsechno-jen-s-drobnym-zpozdenim.htm uvedl, že „Praha, Piráti a mladí příslušníci „kosmopolitní elity“ prochází stejným vývojem. Jenom s určitým zpožděním.“
Vím, jak je to myšleno, ale musím upozornit, že v řadě ohledů naše elity a instituce (zákony a jejich výklad) emeričany už předběhli. Jako příklady uvedu třeba:

  • mnoho let radikály okupovanou Kliniku, z části podporavnou politiky a jejich úřady, zprostředkovaně i veřejnými prostředky, takový předobraz okupační zóny v Seattlu ;
  • režim si ozkoušel prakticky nulovou odezvu veřejnosti na razantní zásahy proti jedincům a skupinám, které se mu myšlenkově nelíbily, včetně někdy i poměrně brutálních postupů (třeba viz zde, zásah Policie na demonstraci SPD moc neřešila ani sama SPD);
  • odsouzení natvrdo do kriminálu za verbální trestné činy, případně hloupá gesta (byť by šlo záběry ze soukromé oslovy stažené pokud známo ze soukromého profilu na sociální síti a v případě viz odkaz navíc soudcem extrémistou z druhého břehu), na druhé straně zřejmá tolerance například ke schvalování upálení, to vše jasně rozděleno dle názorů a národnosti obětí;
  • „vyštípání“ Ladislava Bátory z veřejné funkce, tzv. bátoriáda, na základě jeho nepohodlných názorů, nikoliv na základě úřednických chyb, špatného výkonu práce, neřkuli korupce; „naše“ korporace již také založily oddělení pro správnou komunikaci s veřejností a nastavení firemní politiky, na jejímž základě například nedbají listovního tajemství, viz filtrování a nezobrazování vybraných zpráv „freemailovými“ službami českých firem v minulosti.

Pro pořádek podotknu, že se mě naštěstí žádný z těchto příkkladů nedotkl osobně – na příslušných demonstracích jsem nebyl, budova „Kliniky“ mi nepatřila, Bátora nejsem a nehajloval jsem nikdy ani v soukromí… Ale obecně o ostrakizaci určitých stanovisek, zvýhodnění zastánců stanovisek protivných a omezení svobody slova a myšlení šlo (takže se to vlastně osobně dotýká každého). Jde o posouvání hranic – koho vyštípou příště po Bátorovi, půjde si příště někdo sednout za zvolání „Nic než národ!“, potom třeba jen za „all lives matter“? Nebo je občansky správné začít řešit politiku, až kdyby školní děti měli povinnou účast na putování s okovy a jhem v zájmu zkušenostního vzdělávání, které provozuje zatím dobrovolně společnost Life Line Expedition? Leckdo to tak vidí, ale v takové fázi už nejspíš bude odpor rodičů řešit trestní zákoník… Kdo by si ještě před rokem pomyslel, že se v USA bude konat klekání a omývání nohou (foto níže) v rámcí smývání bílé viny, na které prý aktivisté již také „více či méně přátelským nátlakem“ lákali bělochy po ulicích.

Jakkoliv třeba akademické prostředí se zdá být u nás zatím svobodnější, je zřejmé, že leckde jsou naši progresivisté možná i dál, než v severní Americe. A veřejnost včetně našich dětí je zásobována hlavně západní kulturou nyní prodchnutou s kvótami na rasy, LGBTQ+, apod. úplně stejně jako ta americká. Zkrátka není důvod se domnívat, že jsme z nějakého důvodu v pohodě, zpožděni za pádem Západu nebo snad imunní k vzniku ideopolicie a absurdnímu vnucování pocitů viny za naše předky s neprogresivní barvou, ála například vtipné video k omluvám za otrokářství zde.

Author: Jiří Hojer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *