Nekončící pokrytectví a pandemie

Nedávno jsem zadával na web Národní myšlenky článek Vlastimila Podrackého „Kdo je vinen nekončící pandemií„, který mě před časem přistál v redakční poště s návrhem na publikaci a udělal radost. Filozoficky jsou v článku dobře podchyceny procesy v dnešní kritické době. Jednou z rovin článku je popis konfliktu sociocentrického a egocentrického myšlení. Babiš a Zeman mají stát v cestě univerzalismu s ohledem na záchvěvy národovectví, tedy sociocentrického myšlení. Autor správně komentuje, že Babiš spíše obratně manévruje a následuje Zemana, než aby se držel nějaké politické linie.

Chvíli jsem se zabýval tím, zda článek dostatečně odpovídá na otázku, kterou sám klade (Kdo je vinen…). Zároveň jsem dokončil delší dobu rozepsaný text Máme doma záchod a Češi jsou největší rasisti a narazil na článek Klaunská Francie, popisující politiku E. Macrona. A vše do sebe zapadlo. Vedle střetu konceptů univerzalizmu s národovectvím, ego- a socio-centrismu se podle mě nedá zapomenout také na staré dobré konfliky pokrytectví a cti, lži a pravdy. Pan Podracký rozebírá koncepty politiky velmi dobře. Otázkou je, jestli Zeman, Babiš, stejně jako Macron, Merkelová a další figury v čele Západu nějaký pevnější koncept mají, jestli vůbec má smysl jejich postoje řadit do myšlenkových systémů a kategorizovat.

Macron se snaží vystupovat rozhodněji proti islamizačním tendencím ve Francii, zakázal činnost radikálních imámů, stejně tak vystoupil razantně proti tureckým vojenským a polovojenským aktivitám. Zároveň, ale jeho vláda opravdu zakazuje hnutí Generace identity za to, že jeho dobrovolníci na hranicích hlásící pravděpodobné ilegální přesuny přes hranice, údajně podkopávají francouzskou republiku. Babiš a jím řízené hnutí ANO si vetkne do průběžné kampaně heslo „Silné Česko„, zároveň ale vůdkyně kandidátky do evroparlamentu podporuje rezoluce žádající tresty EU pro státy odmítající evrokvóty na afropřistěhovalce. Vlastně podobně lze popsat i chování amerického prezidenta Donalda Trumpa. Přes projevy odsuzující násilí, žhářství, vyhlašování nezávislých území a své krytí v bunkru pod Bílým domem neudělal proti protivníkům nic moc konkrétního. Města nechal hořet, své stoupence zavírat za bělošskou nadřazenost, Antifu působit, ačkoliv vyhlašoval její zařazení na seznam teroristických organizací. Následné rozčílení z úprav volebních pravidel a volební prohry pak bylo směšné na politika nejvyšší třídy. Podobně jako u Macrona i u Babiše a Trumpa je to strategie „a zároveň“, snaha lavírovat.

U opatření proti epidemii koronaviru je situace podobná. V březnu 2020 zavedení tvrdých omezení včetně zákazů cestování do a ze zahraničí ve jménu ochrany zdraví a životů. V době, kdy počet nakažených byl prakticky nulový. Pak v létě naprosté rozvolnění pod tlakem opozice a části veřejnosti. Pak zase váhavé zavedení měkkých opatření. A když se po pár měsících objevují britská, jihoafrická a další mutace, nekoná se dlouho žádné omezení turismu pro české občany, i když promoření původní mírnější verzí viru postupuje se značnými oběťmi a škodami. V zájmu svobodu turismu.

Podobně u očkovací strategie – nejdřív premiér nařídí vyočkovat co nejvíc dostupných vakcín co nejrychleji třeba i mimo dané prioritní skupiny, pak za to vyhodí podřízené, který úkol splní. Průběžně mění řadu šéfů zdravotních institucí, i přes nouzový stav umožňující neprovádět výběrová řízení vázne distribuce vakcín na chybějící firmě pro jejich distribuci. Může se někdo divit chybějící důvěře obyvatel a švejkování?

Vracím se k úvodu testu. Souvisí nějak úspěšnost opatření proti koronaviru s obecnými politickými kategoriemi, jak psal V. Podracký? Podle mě ano. Ovšem víc než střet univerzalismu a sociocentrismu je pro současné politiky charakteristické pokrytectví, bezpáteřnost a nulový faktický program, jen snaha udržet se u moci. Jako státy nejúspěšnější v očkování jsou uváděny nejčastěji Izrael a Velká Británie. Netanjahu a Johnson jistě nejsou etalony ctnosti a morálky. Vedou ale samostatné státy a voličům se zodpovídají vedle marketingu i plněním jasně kontrolovatelného programu. Bezpečností a úspěšnými válkami u Izrale, obnovením samostatnosti po Brexitu u Británie. V obou případech premiéři své cíle prosazují dlouhodobě, nelavírují. Český premiér je zvyklý marketingově kritizovat EU, když se to hodí, zároveň ale chtít v EU setrvat (dotace jsou i pro jeho firmy důležité) a na EU se odkázat třeba při zajištění vakcín. Takže ruskou vakcínu Sputnik během několik dní odmítá, protože není schválena EU, pak propaguje a pak mírně připouští, že by vlastně schválena být mohla. Vývoj české vakcíny se nejdřív vloni na jaře spustil, na podzim zastavil, teď byl zase obnoven.

Bezzásadovost ovšem vítají elity a masmédia. A naše veřejnost vesměs také. Podle průzkumů bezzásadové strany mají podporu nějakých dvou třeti obyvatel. Vede s nějakými třiceti procenty nadále Babišovo ANO, následované Piráty. Vyhlídky nejsou dobré. Koronavirus nakonec odezní snad brzy, nakonec za pomoci očkování, promoření a nemalých obětí. Důsledky bezzásadové politiky v jiných oblastech budou ale trvalejší a neméně dramatické.

Author: Jiří Hojer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *