EU je čím dál šílenější a ohrožuje český národ, vystoupit teď nemůžeme, ale musíme to chtít. Má taková úvaha smysl? A kolik barev má šedá trikolóra? A co Trikolóra? Odpovědí na nesourodé otázky je jednoduché heslo „Pragmatický CZEXIT!“
Z významnějších českých politických sil se euroskepticky vymezuje Strana přímé demokracie (SPD) a Trikolóra. SPD se otevřeně hlásí k vystoupení z EU (Czexit). Zakladatel Trikolóry Václav Klaus mladší (VKml) Czexit odmítá jako škodlivý pro naše hospodářství, ačkoliv EU kritizuje a odkazuje na stanovy, kde je uvedeno, že „…EU považujeme za neudržitelnou. Chceme návrat fungování EU před Lisabonskou smlouvu, evropské právo nesmí mít přednost před naším ústavním pořádkem…“. Taková česká klasika, společně k neporažení, ale stačí naťuknout, rozdělit a je tu bitva u Lipan. Já jsem euroskeptik a ze zkušenosti vidím, jak je jednotný trh EU důležitý a pomáhá vývozu, zároveň unijní regulace čím dál víc hospodářství škodí. Czexit jako heslo SPD je silné, důležité a lákavé, zároveň souhlasím s hodnocením VKml. Obráceně řečeno za iracionální a chybné pokládám opuštění EU teď hned bez rozmyslu, jak heslovitě slibuje SPD, ale stejně tak i odmítnutí hesla CZEXIT a spoléhání na rozum „partnerů“ v Bruselu (nejen) ze strany stran a politiků poukazujících na neudržitelnost EU.
Proti vstupu do EU hlasovala v roce 2003 třetina voličů, od té doby Unie svou prestiž a smysluplnost spíše ztratila. Pro stručnost vynechme příčiny, kterou nespočívají jen v samotné konstrukci EU, ale ve vývoji Západu obecně. SPD dosahuje ve volbách zisků okolo deseti procent. To je slušné a sluší se pogratulovat, ovšem zbylé hlasy pro pragmaticky pružné hnutí ANO a čím dál amorfnější prounijní demoblok (kam lze započítat i upadající soc. dem.) takový výsledek spolehlivě neutralizují. I když mezi odpůrce započteme komunisty a jejich volební zisky směřující k jednotkám procent, zbývá pořád potenciál 10 – 20 % voličů, která by patrně uvítala propracovaný euroskeptický program, v něčem odlišný od nabídky SPD. Program však musí být nejen propracovaný, ale také přesvědčivý a lákavý. Trikolóra se svým založením v loňském roce slibovala, že tuto mezeru zaplní a pořád ještě může. Zakladatel VKml si dříve získal příznivce schopností říkat věci jinak, než šedý zbytek politické reprezentace, stát si za svým i provokovat, nutit lidi k zamyšlení. Jako předseda Hnutí se zodpovědností již z provokativnosti dosti ubral. Po letošních komunálních volbách možná nastal čas si říci, jestli to neznačilo zabrždění rychlosti do šedé zóny.
Argumentace ve smyslu Czexit nechceme, požadujeme návrat před Lisabonskou smlouvu, změnou ústavních zákonů nadřadíme české právo unijnímu a v Bruselu to vysvětlíme a obhájíme … zní divně. Pro voliče a příznivce je mobilizační asi jako slavné „„Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět. Já jsem taky Čech.“ jinak sympatického a schopného oficiálně vždy německy hovořícího a píšícího nadporučíka Lukáše z Haškova Švejka. Trikolóra v odstínech šedé ztrácí přitažlivost a to s malým i velkým t. Navíc podobně umírněnou argumentaci si opravdu dokážeme představit u široké škály osob z dalších stran od názorově ploché Miroslavy Němcové z ODS přes lidovecky pružně prounijního Tomáše Zdechovského až po manazeřsky pragmatického Andreje Babiše. Smlouva o fungování EU (Lisabonská smlouva) přitom platí, nadřazuje unijní předpisy českým včetně Ústavy a i její změna znamená jen porušení závazků vůči EU s následnými pokutami, sankcemi, tedy fakticky značí to samé jako Czexit bez dohody. Jde tedy jen o signalizování, že v EU něco chci změnit, ale nemyslím to až tak smrtelně vážně. Zároveň ze stejných důvodů je Czexit bez komentáře také iracionální podobně, jako představa onoho nadporučíka Lukáše, který by začal mluvit a psát výhradně česky. Za to by byl v popisované době v rakouské c. a k. armádě postaven před polní soud a pokud by rozsudkem neztratil život, jistě by nezůstal nadporučíkem.
Je to patová situace? Nejde přece o pat, kdy máme jednoduché řešení. Požadavek pragamtického Czexitu je dostatečně přesvědčivý a racionální pro domácí publikum a zároveň i jako argument pro přátelský nátlak na partnery v EU. Umožňuje rozpracovat podmínky, kdy má nebo musí pragmatický Czexit nastat. Požadovat odchod z nebezpečných a nesmyslných okruhů unijní integrace, případně odchod nebo reformu EU v okamžiku nalezení dostatečné shody dalších států je narozdíl od okamžitého vypovězení podpisu Lisabonské smlouvy zodpovědné.
S fungováním a systémovou arogancí Evropské komise vůči členským státům mám určité zkušenosti i z dob, kdy Česká republika předsedala EU. Jsem si jist, že přijet na jednání s EK s mandátem od voličů dohodnout se na omezené aplikaci unijních předpisů v naší zemi by se setkal se stejným výsměchem a systémovým šikanováním, jako oznámení o okamžitém vystoupení z Unie. Přijet na jednání s mandátem směřovat k vystoupení v případě nepřijetí rozumných požadavků by byl pádný argument pro jednání, dosažení určitých ústupků a základ pro dlouhodobou práci na zapojení jen do užitečných částí spolupráce (jednotné technické normy, zóna volného obchodu, …).
A mimochodem nadporučík Lukáš skutečně žil, údajně byl mezi vojáky oblíbený a byl nalezen jeho návrh na vyznamenání Jaroslava Haška (ještě před Haškovou dezercí na ruskou stranu fronty a vstupem do čs. legií). Dožil v samostatném Československu v roce 1938. Být kultivovaným českým vlastencem a přitom pragmatikem se může vyplatit.
Za sebe tedy hlásám „Pragmatický CZEXIT“!
Nejnovější komentáře